Napsali o nás

V sobotu 8. srpna vstoupil ve Strání do stavu manželského primáš cimbálové muziky Strýci Ing. Václav Málek. Novomanželka Eliška, rozená Zetková, čerstvá absolventka právnické fakulty, je taktéž ze Strání.

V roli svědka účinkoval Vaškův strýc a také křestní kmocháček (ve Strání „tatko“), populární primáš a zpěvák Olšavy Luboš Málek. Sto třiceti hostům hrála místní dechovka a CM Strýci s posilami z Ondráše a Olšavy. Také čtvrteční svíca byla velmi vydařená, dostavila se více než stovka kamarádů a spolupracovníků z firmy Kasko Slavkov, pochopitelně nechyběli mladí folkloristé. Novomanželům přejeme za redakci i čtenáře Slováckého deníku hodně štěstí do společného života a věříme, že primášská kariéra mladého muzikanta bude úspěšně pokračovat.

Autor: Miroslav Potyka, Slovácký deník 12. srpna 2009

Napsali o nás

Brazilci, Kolumbijci, Thajci, Turci, Bulhaři, Rumuni, Rusové, Srbové, Poláci a Javorina ze Strání. Takové bylo obsazení jubilejního 20. ročníku festivalu Folklores du Monde ve francouzském Bray-Dunes.

Městečko v Normandii hostilo od 10. do 17. července nadšence lidových tradic ze všech koutů světa. Straňanská Javorina s cimbálovou muzikou Strýci tam reprezentovala Českou republiku celkově už poosmé.

Jak vůbec folklorní grupa takový světový festival prožívá? Velice hekticky. Někdo by si myslel, že si vyjeli Straňané prostě na dovolenou, ale opak je pravdou. Program byl jednoznačný: téměř denně průvody po různých městech tamního regionu a každý večer hodinové vystoupení v jednom z letovisek. Jak by řekl Straňan, „z kroja do kroja“. Kufry, kterými byl autobus doslova přeplněný, jich totiž skýtaly čtyři druhy. Dvě variace straňanského, myjavský i dívčí, trenčianské karičkové. V průvodu se kromě nich objevil i jeden pár nastrojený v hrozenském lidovém oděvu.

Není nutné vysvětlovat, že jednotlivá vystoupení folklorních souborů se od sebe značně lišila. Zatímco spoře odění Brazilci se vrtěli v rytmu festivalové hudby v Rio de Janeiro, Thajci předváděli na pódiích zajímavé obřady. Javorina, v čele se sedmdesátiletým gazdou Stanislavem Popelkou přezdívaným Hlocák, typický tanec Pod šable a taneční pásma z Moravských Kopanic i sousedního Slovenska. Je potřeba zdůraznit, že jako jediný soubor při svých vystoupeních během tance i zpíval, což bylo při hodinových představeních poměrně náročné.

Čas byl však i na zábavu. Tanečníci a muzikanti bydleli v přístavním městě Dunkerque asi třicet metrů od moře. Nechybělo tedy noční koupání, gulášová party z vlastních zásob na ubytovně nebo soutěž masek po pokojích. Volný den strávil soubor v belgickém městečku Bruggy podobném italským Benátkám, kde si nenechal ujít plavbu mezi historickými domy. Příjemný zájezd završilo při osmnáctihodinové cestě autobusem aroma pravých belgických pralinek, francouzských salámů a sýrů. Tedy, hlavně těch sýrů.

Autor: Marie Šidlová, Slovácký deník, 24. července 2009

Napsali o nás

Základ cimbálky tvoří Antonín (19. 12. 1961), Josef (12. 5. 1968) a Radek (29. 2. 1972) Bruštíkovi, všichni narozeni v Uherském Hradišti.

Kde si myslíte, že byste našli kořeny vzta­hu vašeho a vašich bratrů k muzice a po kom jste zdědili talent?

„Hudební kořeny sahají k prarodičům. Velmi zpěvná byla babička z matčiny strany, nejvíce však předci z otcovy strany. Rodina Bruštíků z otcovy strany se proslavila zejmé­na ve Spojených státech. Otcův strýc tam vlastnil a řídil rozhlasové studio, přitom stí­hal hrát na několik nástrojů. Mimo jiné zpro­středkovával pobyty cizinců v lázních po celé České i Slovenské republice, a tím se podílel na rozvoji turismu.“

Kdo vedl vaše první muzikantské krůčky směřující do lidové školy umění a na dětské přehlídky?

„První muzikantské krůčky vedl otec, kte­rý hrával v dechovce a často i doma na har­moniku. Nejvíce nás ovšem doprovázel na různé kulturní akce. Byly to pěvecké soutěže a přehlídky, např. Zazpívej, slavíčku či Děti a píseň, a hlavně rozhlasová či televizní natá­čení. Nezapomenutelná byla účast v dnes již neexistující soutěži Zpívá celá rodina. Velkou inspiraci pro nás znamenaly folklorní festiva­ly ve Strážnici, Vlčnově a na jiných místech v tehdejším Československu.

LŠU jsme začali navštěvovat přibližně v šesti letech. Všichni jsme začali samo­zřejmě zpěvem a hrou na hudební nástroje. Tonda hrál na housle, pikolu, flétnu i klarinet, nakonec však zůstal věrný houslím. Josef začal a doposud hraje taky na housle. Mne inspirovalo zpívání v BROLNu natolik, že jsem díky tehdejšímu cimbalistovi J. G. Hriskovi začal hrávat na cimbál. Po vzoru bratrů jsem hrával nějaký čas rovněž na housle, ale cimbál jednoznačně zvítězil.

Od dětských let a po dobu studií jsme prošli mnoha cimbálovými muzikami či soubory: Javorinkou ze Strání, JAKUBem při gymnáziu v Uherském Brodě, Šabličkou a Olšavěnkou rovněž z Brodu; později jsme byli v brněnských souborech Slovác­ký krúžek a Polána. Spolupracovali jsme se Šablou, Burčáky, Brozany, Vlčnovjanem, Rozmarýnem, Lipinou, Kopaničárem ze Sta­rého Hrozenkova nebo s kyjovskými soubo­ry Lúčka a Javor, se kterými jsme absolvo­vali řadu zahraničních festivalů a folklorních přehlídek. Po úspěšném absolvování vyso­koškolského studia jsme zůstali ve Strá­ní, kde společně působíme v CM Strýci ze Strání. Jejím zakladatelem je i Tonda, kte­rý byl mimochodem na vojně v Armádním uměleckém souboru v Táboře, kde vyhrál též konkurz na zpěv. Cimbálovka loni oslavila již 30 let svého působení.“

Jaké jste měli dětství? Maminka měla jistě spoustu práce s praním a žehlením krojů?

„Dětství jsme prožívali stejně jako naši vrstevníci, jen s tím rozdílem, že jsme, žili více folklorem a obětovali jsme mu spoustu času. Je pravda, že bez materiální, finanční a morální podpory našich rodičů bychom se neobešli. Těch opraných a vyžehlených košil a vůbec času rodičů stráveného podobný­mi pracemi bylo dost a dost. Nelze zapomí­nat ani na další rodinné příslušníky či blízké, z nichž si zaslouží uvést velmi obětavý člo­věk – pan Jan Blaha z Uherského Brodu, který už mnoha lidem pomohl v jejich životní i hudební kariéře.“

O tom, že folklor má ve Strání obrovskou popularitu, svědčí spousta malých muzikan­tů a zpěváků. Někteří z nich nesou vaše pří­jmení, tuším správně, že to jsou děti z vaší rodiny?

„Ano, již čtvrtým rokem naše děti hra­jí a zpívají v muzice Mladí Bruštíci. Tondovi synové hrají na housle – Toník mladší primášuje a Adámek hraje na kontry. Josefova dcera Adélka hraje terc, pětiletý syn Šimonek zase pěkně zpívá. Můj syn David hraje na cimbál a druhý Danielek je také zpěvák, nedávný vítěz soutěže Zazpívej, slavíčku v Uherském Hradišti. Kromě Bruštíků hra­je v muzice na basu Žaneta Zámečníková a na flétnu Klára Tinková. Dětská cimbálovka má za sebou řadu vystoupení v České republi­ce i na Slovensku. Může se pochlubit řadou ocenění v individuální hře na housle, cimbál nebo vítězstvím v pěvecké soutěži Zazpívej, slavíčku.“

Bratři Jožka, Radek a Tonda Bruštíkovi (zleva doprava) v Belgii v r. 1993 Fota z archivu CM Strýci ze Stráni.

Zahrajete a zazpíváte si s chutí i doma, například na Štědrý den nebo na rodinných oslavách?

„Už jako malí jsme muzicírovali. Otec na harmoniku, Tonda s Josefem na housle a já udával rytmus na futrál od harmoniky nebo na ozembouch. Hrávalo se i na rodinných oslavách. Jedním z nejkrásnějších zvyků bylo zpívaní a hraní koled našim babičkám, dědečkům a blízkým rodinám. Tyto zvyky jsme si samozřejmě nenechali pro sebe a už koledujeme ve větším počtu s našimi dět­mi.“

Po celou dobu své činnosti muzika Strýci ze Strání spolupracuje s folklorním tanečním souborem Javorina. Procestovali jste mnoho zemí Evropy. Jak tam vnímali vaši muziku? A co naopak v zahraničí obohacu­je vás?

„V zahraničí jsme stále uznáváni a ceněni proto, že jsme tím, čím má člověk být. Naše písně a tance byly vždy temperamentní, bez­prostřední, prezentovány srdcem a dokáza­ly stále bavit lidi. Nejlepším zážitkem pro nás je radost lidí, pro které hrajeme.“

Co můžete říct o dalších členech muzi­ky?

„Každá muzika musí být dobře obsaze­na a zastoupena šikovnými muzikanty. Na místě primase se s mými bratry střídá zpě­vák Václav Málek, synovec Luboše Málka z brodské Olšavy. Dále s námi hraje David Smetana na basu, Pavel Vintr na klarinet a na kontry Martin Mimochodek spolu s Pep­kem Knotkem. Stává se, že občas hrává­me v různých sestavách, protože za třicet let působení cimbálky prošlo našimi řadami několik šikovných muzikantů.“

V rámci loňského pořadu Vánoční kole­dování, který se uskutečnil ve straňanském kostele, jste připravili také svůj program. Posluchači byli uchváceni, kolik hudebních žánrů účinkující obsáhli. Jak je možné, že v této obci je tolik hudebně nadaných lidí?

„Strání je známé svou bohatou folklorní tradicí, která se dědí z generace na genera­ci již odnepaměti. Je proto důležité podpo­rovat děti, které už odmalička zpívají, hrají či tancují v dětských souborech, jako je např. Straňánek při místní mateřské škole nebo Javorinka při Základní škole ve Stráni. Zapo­menout nelze na cimbálovou muziku Hus­ličky, která má v současné době už několik sestav a prošlo jí už hodně šikovných muzi­kantů, muzikantek, zpěváků a zpěvaček. Jejich učitelkou je paní Anička Přikrylová spolu se svojí matkou, legendární zpěvač­kou, paní Vlastou Grycovou. Kromě toho je ve Strání několik kvalitních či profesionál­ních dechových kapel: Straňanka, Javorin­ka, Zámecká pětka, Tosr, Pohodovka, Žajglovka, nebo rockových – Sacchie Phantes, P.A.C. -, folkových a jiných uskupení, kde působí velké množství dobrých muzikantů a zpěváků. Kvalitní pěvecké ženské a mužské sbory jsou dokladem, že se ve Strání stále zpívá.“

Strání patří ke třem obcím, kde se docho­val mužský fašankový tanec podšable. I Podle legend a zápisu z roku 1748 jej tančili zbojníci žijící na Javořině. Myslíte si, že to byli oni, kdo po sobě zanechali straňanské písně, které hrajete?

„Je velmi pravděpodobné, že nám zmi­ňovaní ,zbojníci“ zanechali bohaté písňové dědictví, ale nejenom oni! Nejeden sběratel a skladatel přidal do vínku Strání hodně pís­niček. Jedním z nich byl i Leoš Janáček, kte­rý často chodíval do přírody a v místě, kde pramení dnešní březovská kyselka, skládal svá díla. Krásné Bílé Karpaty a těžký život lidí proto jistě měly značný vliv na vznik tak krásných písniček.“

Váš repertoár jste ovšem později rozší­řili ještě o české „lidovky“, romské písně a o populární skladby. Proč?

„Repertoár CM Strýci ze Strání je pevně spojen s folklorními tradicemi obce i okol­ních regionů moravských Kopanic, Dolňácka, Horňácka či sousedních slovenských Kopanic a Myjavy. V dnešní době se ale samozřejmě nehraje pouze folklor, lidé si žádají stále více různých známých písniček. Proto mají svůj význam nejenom typické české lidovky romské písně, folkové sklad­by ale i písně rockové, jazzové apod…“

Autor: Malovaný kraj, rozhovor vedla Alena Bartošíková, 12. května 2009

Napsali o nás

Mikroregion Bílé Karpaty prezentoval zdejší kulturu a folklor. Pomohli mu CM Mladí Bruštíci a skupinka fašančárů z Javorinky. Bylo možné zde ochutnat „gurmánské speciality“ lokality Bílých Karpat, jako jsou straňanské vdolečky, lopenická slanina, dolněmčanské klobásky, chleba se sádlem a cibulí, slivovice aj.

Informační centrum CzechTourism na Staroměstském náměstí v Praze i prostranství před ním patřily první dva týdny v dubnu Slovácku. Probíhala zde Prezentace Slovácka a jeho partnerů. Každý subjekt předváděl, co je pro něj typické. Nechyběly ukázky tradičních rukodělných činností, folklorních představení tance, cimbálové muziky a dalších. Co by to bylo za prezentaci Slovácka, kdyby na ní chybělo víno a koláčky? Zájemci o náš region měli možnost potěšit své chuťové buňky degustací vína nebo ochutnávkou slováckých koláčků, klobásek a slivovice. Návštěvníky přilákala zejména veselá atmosféra vytvářená vystupujícími soubory a kolorit krojovaných muzikantů a tanečníků. Prvním prezentujícím bylo město Uherské Hradiště. Českým a zahraničním turistům i obyvatelům Prahy dokázalo, že ne nadarmo bývá nazýváno srdcem Slovácka. Ze Staroměstského náměstí lákala do informačního centra návštěvníky cimbálová muzika Harafica s primášem Jakubem Ilíkem, vevnitř pak duch regionu a jarní tradice představovala malérečka kraslic Alena Křenová, která ukazovala výzdobu kraslic technikou voskového reliéfu. Lidé dostali informace o zajímavostech města, jeho historii i možnostech, jak u nás strávit příjemnou dovolenou, a ještě se mohli navnadit na návštěvu našeho kraje známého dobrým vínem ochutnávkou Moravského muškátu z Polešovic.Hradiště tak započalo deset dní prezentací Slovácka, při nichž se představila města Uh. Brod, Veselí, Kyjov, Hodonín, mikroregiony Bílé Karpaty a Ostrožsko, Baťův kanál a řada soukromých subjektů.Mikroregion Bílé Karpaty prezentoval zdejší kulturu a folklor. Pomohli mu CM Mladí Bruštíci a skupinka fašančárů z Javorinky. Bylo možné zde ochutnat „gurmánské speciality“ lokality Bílých Karpat, jako jsou straňanské vdolečky, lopenická slanina, dolněmčanské klobásky, chleba se sádlem a cibulí, slivovice aj.Poté přišlo na řadu město Uherský Brod, které se prezentovalo za pomoci folklorního souboru Olšava a lákalo na turistické zajímavosti Uheskobrodska. Mikroregion Dolní Poolšaví zaujal taktéž vystoupením cimbálové muziky Lintava.V prezentaci Slovácka a jeho partnerů nesmí chybět subjekt zahrnující aktivní dovolenou spojenou s nevšedním zážitkem, kterou vystihuje společnost Balony.eu. Společnost prezentovala vyhlídkové lety horkovzdušným balonem a nový pasažerský balon až pro 35 osob.Program prezentace mikroregionu Ostrožsko a společnosti Lidové tradice a řemesla se skládal z ukázek lidové tvořivosti – tkaní na přenosném ručním stavu, ukázek paličkování a vyšívání. V prostoru před IC byla malá výstavka krojovaných panenek. Zájemkyně měly možnost vyzkoušet si ženský ostrožský kroj. Poslední den byl věnován Baťovu kanálu a provozovatelům plaveb. Subjekt prezentoval možnosti plaveb na vodní cestě Baťův kanál a řece Moravě.Prezentace v Praze byla jen malou ochutnávkou toho, co region Slovácko může nabídnout.

Autor: Ivana Směšná, Dobrý den s kurýrem 25. dubna 2009

Napsali o nás

Již pětatřicátému ročníku oblastní soutěže dětských zpěváků lidových písní s názvem Zazpívej, slavíčku patřil v neděli odpoledne velký sál Klubu kultury v Uherském Hradišti. Na pětadvacet dětí, které se probojovaly z místních předkol, se ucházelo o přízeň odborné poroty a diváků.

Po bezmála tříhodinovém folklorním maratonu měla porota nesnadný úkol – vybrat z mladých talentů letošní vítěze.

Absolutním slavíčkem roku 2009 nakonec porotci zvolili Josefa Zámečníka ze Strání. Svého vítěze vybírali také diváci, u kterých zvítězila Kateřina Šmídová z Uherského Brodu. V rámci soutěže Zazpívej, slavíčku se představili hosté, vítězové „slavíčků“ za minulých pětadvacet let. Zaplněný sál si tak v přestávkách mezi jednotlivými kategoriemi poslechl Alici Holubovou, staré Bruštíky, bratry Josefa, Antonína a Radka, kteří v rodině dodržují folklorní tradici, a proto se na pódiu objevili i Mladí Bruštíci. Dále se představila Kristýna Daňhelová, Radim Vojtek, Petra Hrubošová, Tereza Habartová a Marco Čaňo.

Všechny soutěžící doprovázela cimbálová muzika Ženičky s primáškou Kateřinou Říhovou z Hluku. „Právě Ženičkám náleží velký dík, protože před nedělní soutěží musely nejdříve absolvovat se všemi dětmi řadu zkoušek a vše si pečlivě připravit,“ pochvalně doplnila členka organizačního týmu Lea Slováčková. Již tradičně soutěžním večerem, který s Klubem kultury připravil uherskohradišťský Dům dětí a mládeže Šikula, slovem provázela Romana Habartová.

V jednotlivých kategoriích se stali vítězi Daniel Bruštík ze Strání mezi dětmi z mateřských škol. V kategorii první a druhá třída byla nejlepší Helena Šťastná z Vážan. Mezi třeťáky a čtvrťáky získal první místo Daniel Beníček z Bánova. Lucie Rybnikářová z Hluku vyhrála kategorii pátá a šestá třída. Mezi zpěváky ze sedmých až devátých tříd si cenu pro vítěze odnesla Žaneta Vystrčilová z Bánova.

Autor: Slovácký deník, 1. dubna 2009

Napsali o nás

Člověk narozený 29. února je částečně ochuzený, říká šestatřicetiletý Radek Bruštík ze Strání. Jelikož má datum svých narozenin v kalendáři jednou za čtyři roky, okolí jej častuje poznámky typu: Vždyť ty letos vlastně narozky nemáš!

Radek Bruštík se chystá oslavit své letošní deváté narozeniny také s muzikanty z cimbálové muziky.

„Když jsem byl malý, tak mě to dost štvalo. Většinou u nás slavilo více lidí z rodiny najednou a mě si gratulanti pořád dobírali. Postupem času jsem to ale začal brát tak, jak to je,“ popisuje. Sám má ale pocit, že to vždycky víc mrzelo jeho matku. „Měl jsem se narodit 5. března a ona se strachovala, aby neporodila předčasně 29. února. Tehdy bylo toto datum údajně značně neoblíbené a řada rodiček je nechávala svým dětem přepisovat na den před nebo po,“ vysvětluje oslavenec.

Jak sám říká, známí už si na tuto zvláštnost zvykli, ale cizí se nad ní vždycky podivují. „Nejčastěji se ptají, kdy to slavím a já jim říkám, že si vylezu o půlnoci na přelomu února a března do ulic a vychutnávám si aspoň tu sekundu mezi dny,“ popisuje. Nehledě na kalendář, skutečnou oslavu si nenechá ujít ani jeden rok. „Většinou ji pořádám nejbližší víkend. Když jsem ještě studoval střední a vysokou školu, trvala i čtrnáct dnů. Teď už ale tak bujará nebývá,“ pousmál se. Skleničkou si letos ťukne s rodinou, v práci, muzikanty z cimbálové muziky a kamarády u piva. „Jednou za čtyři roky je to pro mě vždycky výjimečné a užívám si to. Právě dnes mám devět let,“ dodal s nadsázkou cimbalista Bruštík.

Autor: Marie Šidlová, Slovácký deník, 29. února 2008

Napsali o nás

Pětidenní fašankový festival ve Strání zasáhl snad všechny věkové generace obyvatel slovácké vesnice. Potvrdila to i včerejší obchůzka, do které se zapojilo patnáct skupin tanečníků a hudebníků od školáků až po zralé čtyřicátníky.

Proslulý šavlový tanec fašančáři postupně předvedli na faře, na obecním úřadě a v desítkách domácností. „Letos obcházíme už potřetí. Nejvíc nás baví skákání a proplétání pod šablou,“ svěřil se žák třetí třídy Michal Málek. Nejmladší účastníci tradiční obchůzky neponechali nic náhodě. Ve folklorním souboru Javorinka se scházejí třikrát týdně, stejnou přípravu podstoupili i před fašankem. Za vystoupení se jim dostalo zasloužené odměny. „Máme koblihy, špek i klobásky. Jen slivovici ještě nesmíme. Tak jsme k šabli přivázali lahvičku s obyčejnou vodou,“ svěřil se čtvrťák David Bruštík.

„Strání je rozlehlé, využijeme i auto jednoho z otců. Počítám, že zatančíme šavlový tanec a zazpíváme v přibližně pětadvaceti domácnostech,“ řekl cimbalista zdejší hudební skupiny Strýci Radek Bruštík, který si vzal nad nejmladšími účastníky dozor.

Dvaatřicetiletý Stanislav Kolaja se naopak do vrcholu fašankového festivalu ve Strání zapojil už pošestnácté. Přiznal, že zvládnout několikahodinový maraton vystoupení není jednoduché. „Na rozdíl od děcek vám všude nabízejí slivovičku. Tak si to spočítejte. S přicházejícím večerem to bude hodně náročné,“ usmíval se zkušený fašančář.

Napilno měly i místní tetičky, které ve stráňanské Dvoraně připravily pro příchozí bohaté pohoštění. Jen koblih napekly dva a půl tisíce. „Taky se po nich stejně jako po koláčcích jen zapráší,“ svěřila se jedna z hospodyněk. Po společném fotografování všech účastníků obchůzky se skupinky složené z pěti tanečníků, gazdy sbírajícího výslužku a hudebníků vypravily na různé strany. Ti nejmladší zamířili na faru. „Atmosférou slavnosti žije celá vesnice. Je to poslední den radosti před začátkem křesťanského čtyřiceti denního předvelikonočního období půstu,“ podotkl stráňanský farář Jan Hrudík.

Přestože letos Strání připravilo v pořadí 21. ročník fašankových slavností, masopustní tradice zde sahá hluboko do historie. „Právě letos si připomínáme dvousté výročí první písemné zmínky o fašanku,“ upozornil starosta Strání Pavel Mimochodek. Pětidenní festival vyvrcholil večerní taneční zábavou na Zámečku s půlnočním symbolickým pochováním basy.

Autor: Zdeněk Matyáš, Regionální mutace, Mladá fronta DNES – jihovýchodní Morava, únor 2008